OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jeden z nejvýraznějších filmů roku 2021. Ridley Scott se po všech těch nesmyslných resuscitacích "Vetřelce" dokázal zvednout a natočit film, který je velkou poctivou filmařinou a obstojí ze všech úhlů pohledu. Epos o třech dějstvích zpracovává skutečnou událost ze středověké Francie čtrnáctého století, jež je popsána hned několika kronikáři té doby. Jednalo se o poslední oficiální souboj na život a na smrt, který měl rozhodnout o vině a trestu.
Celá situace je přitom vyprávěna třikrát. Vždy z pohledu jedné z hlavních postav, kterými jsou Jean de Carrouges, kterého hraje Matt Damon, a Jacques Le Gris, jehož ztvárnění se zhostil Adam Driver. Posledním vrcholem trojúhelníku je pak Marguerite, manželka Jeana de Carrougese, jejíž postavu skvěle představuje Jodie Comer. Po hodně dlouhé době je tu film s velkou historickou výpravou, stavící na vztazích a vnitřním pětí mezi třemi figurami příběhu, co dokáže zajímavým způsobem prokreslit charaktery. Ačkoliv tu jsou monumentální scény se středověkými hrady, tak těžiště filmu spočívá v budování konfliktu a vztahu, jenž vyvěrá z celkem minimalistických scén, kdy na sebe dvě postavy reagují. Dá se vlastně konstatovat, že Ridley Scott natočil autentické, rozmáchlé a epické drama, které stojí na velmi komorních výrazových prostředcích.
"Poslední souboj" navíc dokáže být zajímavý i ve chvíli, kdy základní děj znáte a další kapitola vám poodhalí jen něco málo navíc a nechá diváka se hlouběji vcítit do příběhu. Celkem by mě zajímalo, kolikrát se vlastně některé scény točily a jak režisér pracoval s herci. Výsledek je dechberoucí. Všechny tři hlavní postavy jsou zahrány fantasticky a nejenom, že dokáží velmi sugestivně podávat emoce a vykreslit celkem drobné změny v chování, ale zprostředkují skvěle i pohled na svůj charakter a hlavně dobu, do které je film zasazen. Mohu mít malé poznámky k tomu, že Matt Damon se v plném brnění v bitvě pohybuje příliš lehce nebo že věk protagonistů neodpovídá tomu, jak se příběh vlastně udál, ale v tom, jak vás "Poslední souboj" obestaví středověkou atmosférou, která je strohá, ale současně velmi fyzická a hmatatelná, se tu exceluje.
Ridley Scott natočil autentické, rozmáchlé a epické drama, které stojí na velmi komorních výrazových prostředcích.
8,5 / 10
USA, 2021, 152 min
Režie: Ridley Scott
Předloha: Eric Jager (kniha)
Scénář: Nicole Holofcener, Ben Affleck, Matt Damon
Kamera: Dariusz Wolski
Hudba: Harry Gregson-Williams
Hrají: Matt Damon, Adam Driver, Jodie Comer, Ben Affleck, Harriet Walter, Marton Csokas, Željko Ivanek, Alex Lawther, Nathaniel Parker, Sam Hazeldine, Michael McElhatton, Clive Russell, Caoimhe O'Malley, Ian Pirie, Zoé Bruneau, Brian F. Mulvey, Simone Collins, Corinne Delacour, William Houston, Julian Firth, Serena Kennedy, Bosco Hogan, Adam Nagaitis
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.